KRONIKA

TURISTŮ

TJ SOKOL ŽELECHOVICE

DRDOL * KOPNÁ - VSETÍN * SMĚR JAVORNÍK * GOTTWALDOVSKÁ ,, 70 '' * SULOVSKÉ SKÁLY * TÁBORÁK * SLAVIČÍNSKÁ ,, 60 '' * I.ŽELECHOVICKÁ DVACÍTKA * VSETÍN * PODZIM * ZIMA * ZIMNÍ INTERMEZZO * OTEVŘELO SE NOVÉ JARO * IV.ROČNÍK ,, GOTTWALDOVSKÉ 70 '' * ZÁPADNÍ TATRY * SLAVIČÍNSKÁ ŠEDESÁTKA * II. ŽELECHOVICKÁ DVACÍTKA *BESEDA 14.ZÁŘÍ 1973 * VSETÍNSKÁ PADESÁTKA * III. ŽELECHOVICKÁ DVACÍTKA

 

  

 


 

 

  

 


 KOPNÁ- VSETÍN         29.-30.DUBNA 1972

 

BAŤOHY BYLY NABALENY A TAK JSME SE SEŠLI VE ČTVRT NA TŘI U AUTOBUSOVÉ ZASTÁVKY V ŽELECHOVICÍCH. VŠECH 18 SE NÁS VTLAČILO DO AUTOBUSU, KTERÝ JEL DO PODKOPNÉ LHOTY. JAKÝ ASI BUDE TEN NÁŠ PRVNÍ VĚTŠÍ VÝLET? ZVLÁDNEME POCHOD?

TURISTICKÁ CHATA POD KOPNOU NÁS VLÍDNĚ PŘIJALA. PAN URBANEC, HOSPODÁŘ OBJEKTU, NÁM POPŘÁL PŘÍJEMNÝ POBYT. NAHOŘE FIČÍ STUDENÝ VÍTR. TOPÍME V KAMNECH. JE PŘEDVEČER MÁJOVÝCH DNŮ. V ČÍSI HLAVĚ SE ZRODIL NÁPAD: POSTAVÍME ŽENÁM MÁJKU.OD SLOV NENÍ U NAŠICH MUŽŮ DALEKO K ČINŮM. PENTLIČKY SE TAKÉ NAŠLY A MÁJ STOJÍ. PRVNÍ VYCHÁZKA PŘED VEČEŘÍ VEDLA NA KAMENEC. VEDOUCÍ ZÁJEZDU, s. ORDELT, VYDÁVÁ PŘÍKAZY. SPRÁVNÝ TURISTA JDE UKÁZNĚNĚ, NEPŘEDBÍHÁ SE, STÁLE SLEDUJE KOLEKTIV, PŘISPŮSOBUJE SE MÉNĚ ZDATNÝM, POMÁHÁ JIM. PO NÁVRATU SE ROZHOŘEL TÁBORÁK. TENTOKRÁT SE U NĚJ NEDALO DLOUHO SEDĚT. JEŠTĚ JE ZIMA. VÍCE NÁS LÁKALY "KACHLÁKY" V CHATĚ. KOLEM KULATÉHO STOLU ZASEDLI DOSPĚLÍ. DĚTI SE JIŽ CHYSTAJÍ K SPÁNKU.

PRVNÍ SPOLEČNÝ VEČER BYL TENTOKRÁT RŮZNORODÝ. KROMĚ VTIPŮ A ZPĚVU V NĚM MĚLA MÍSTO I DEBATA O PERSPEKTIVÁCH TURISTICKÉHO ODDÍLU. KE SPOLUPRÁCI SE PŘIHLÁSILI JOŽKA KUDLÁČEK A PETR STRNADEL.

V NEDŠLI SE NÁM POTVRDILO HESLO "RANNÍ PTÁČE DÁL DOSKÁČE". UŽ PŘED ŠESTOU BYLA MNOHÁ "PTÁČATA" VZHŮRU. VYŠLI JSME V 8 HODIN. PRVNÍ VĚTŠÍ ZASTÁVKA BYLA NA CHLÉVISKÁCH. TAM NÁS DOHONILI DALŠÍ ČLENOVÉ ODDÍLU, KTEŘÍ VYJELI ZE ŽELECHOVIC V NEDĚLI RÁNO. PO POSILNĚNÍ JSME SE VYDALI NA DALŠÍ CESTU PO HŘEBENECH HOSTÝNSKÝCH VRCHŮ. BYLA PĚKNÁ VIDITELNOST. VLEVO JSME NECHALI TROJÁK,V DÁLCE SE JASNĚ RÝSOVAL ZASNĚŽENÝ RADHOŠŤ.

ZVLÁŠTNÍHO UZNÁNÍ SI ZASLOUŽÍ NAŠI NEJMENŠÍ TURISTÉ, KTEŘÍ SE VYROVNALI ZA POCHODU DOSPĚLÝM. JSOU TO PRVŇÁČCI: IVANKA PERŮTKOVÁ, ZDENĚK MAŘÍK A PÉŤA STRNADEL A HANIČKA ORDELTOVÁ Z DRUHÉ TŘÍDY.

DO VSETÍNA JSME DOŠLI OŠLEHÁNI VĚTREM A OPÁLENI SLUNCEM. BYL TO KRÁSNÝ "V Ý Š L A P".

 

    

 


 


SMĚR JAVORNÍKY

PO BEZNADĚJNĚ DEŠTIVÉ NEDĚLI 21. 5. SE POČASÍ UMOUDŘILO A MY JSME MOHLI 28. KVĚTNA 1972 V 7 HODIN RÁNO VYJET. PŘESTOŽE BYLO DOSTI CHLADNO, VŠICHNI SE SEŠLI S VESELOU NÁLADOU, KE KTERÉ PŘIBYLY I PÍSNĚ DOPROVÁZENÉ HARMONIKOU s.MARUŠÁKA. NA KASÁRNA JSME PŘIJELI AUTOBUSEM V 9 HODIN. NA VELKÝ JAVORNÍK JSME DOŠLI PO 20 MINUTÁCH PĚŠÍ CHŮZE. BYL KRÁSNÝ ROZHLED NA SLOVENSKO. BĚHEM DALŠÍ CESTY SE OCHLADILO A ZAČALO POPRCHOVAT. PADALY DOKONCE I KROUPY, ALE TO NÁS NEODRADILO OD DALŠÍ CESTY. ZASTAVILI JSME SE U POMNÍKU PARTYZÁNŮ Z 2 SVĚTOVÉ VÁLKY. PŘEDSTAVILI JSME SI JEJICH TĚŽKÉ POCHODY A JAKOBY NÁM PŘIBYLO SIL. PO SVAČINĚ JSME PUTOVALI DÁLE. CESTA UBÍHALA ZA VYPRÁVĚNÍ RŮZNÝCH PŘÍBĚHŮ A ANI JSME SE NENADÁLI, STANULI JSME NA JAVORNÍKU. NECHTĚLI JSME SE NECHAT PŘEDHONIT SKUPINOU TURISTŮ JDOUCÍCH ZA NÁMI A PROTO JSME PŘIDALI DO KROKU. A ZASE SE SPUSTILA KROUPOVÁ BOUŘE. VŠICHNI JSME BYLI DŮKLADNĚ PROMOČENI. PŘED NÁMI SE OBJEVIL CÍL CESTY-PORTÁŠ. NA CHATĚ JSME POSVAČILI, POSEDĚLI, NECHALI SI POTVRDIT RAZÍTKEM PŘÍTOMNOST A PO KRÁTKÉ PORADĚ JSME OPĚT VYŠLI. DÉŠŤ NÁS, ALE NEMILOSRDNĚ ZAHNAL NA KOHŮTKA. ROZDĚLILI JSME SE DO DVOU SKUPIN. ZDATNĚJŠÍ ŠLI DO VRANČE KE ŠKOLE A DĚTI S PRŮVODCI ROVNOU NA KONEČNOU K AUTOBUSU. CESTOU DOLŮ JSME PŘEKONÁVALI MNOHO PŘEKÁŽEK V PODOBĚ BALVANŮ, BLÁTA A VODY. ALE I TI NEJMLADŠÍ VYDRŽELI. DOŠLI A UZNÁNÍ ZASLOUŽÍ ZVLÁŠTĚ JIRKA PERŮTKA. PÉŤA, ZDENĚK, IVANKA A HANKA PATŘÍ JIŽ K OSTŘÍLENÝM TURISTŮM.

CESTOU DOMŮ JSME NA VŠECHNY ÚTRAPY ZAPOMNĚLI A AUTOBUSEM SE ROZLÉHAL ZPĚV AŽ DO ŽELECHOVIC.

                                                                                          zaznamenal: ALEŠ ORDELT

 

 


GOTTWALDOVSKÁ "70"

 

                  

 


SULOVSKÉ SKÁLY

 

  

 


 

  

 


 

    

 


 

    

 


 

  

 

 


 

 

 


 

   

 


 

 

 


 

       

 

 


 

  

 


 

 

28. července

Před sokolovnou v Želechovicích se množí rance a ranečky. Co se děje? Turisté odjíždějí do Západních Tater. Odjezd je v 6.30 ráno. Začíná mrholit. Směr cesty: Ústí u Vsetína, Karlovice, Makov, Čadca, Oravská přehrada Trstená a konečně Vitanová, lesní cesta a tábor Svazarmu na Staškově. Vítá nás liják. Tábor se ještě hemží zmoklými dětmi. Pocity jsou zatím nejisté. Počasí špatné. Děti odjíždějí a my začínáme za vydatného deště vybalovat. Pršet nepřestává. Nic jiného se nedá dělat, než sedět ve stanu. Vaříme a převlíkáme děti. Ty už jsou mokré celé, některé i dvakrát. Naděje na zlepšení počasí není. Muži se chopili nářadí a provádí odvodňovací práce, neboť stany stojí ve vodě. Ženy nezapřou smysl pro pořádek a svá povolání. Daly se do úklidu kuchyně pod vedením pí. Kudláčkové. Hlavy vedení tábora v podobě Jožky Kudláčka a odborníka na tůry Jožky Gureně se dalo na průzkum. Kde je chata na Oraviciach a jak je k ní daleko. Přišli promočeni.

  

29. července

Noc byla bez deště. Ti, co nemohli spát, věděli podrobně na hodiny od které do které nepršelo. Už jsme se těšili, že se počasí umoudří, ale kdepak! Jakoby i tady na Slovensku ,, sv. Petr" věděl, že začíná dovolená. Abychom se nějak zaměstnali, upravujeme stany a okolí, pokud se dá vylézt ven. Děti jsou promočené i vevnitř. Prší vytrvale. Večer se scházíme na poradě. Odpoledne jsme byli na průzkumu a zkoušeli dojít v dešti na chatu v Oravici. Nebude-li lít jako z konve dá se porozhlédnout po okolí. Plánujeme tedy, co dělat, povídáme si o splněných úkolech prvého pololetí a organizujeme život v táboře. Naše záchrana je totiž srub, který sice dobře větrá škvírami ve stěnách, ale má uprostřed velikánský sporák, na němž se dá vařit a nad ním sušit tepláky, kolem zase boty či vyhřívat záda. V tomto sporáku je nutno udržovat oheň po celý den. Této služby se ujaly ženy. Muži zase budou zatápět a chodit k sedlákovi do koliby pro mléko.

30. července

Ráno opět prší. Zdá se nám to už normální. Děti hrajou kopanou v hangáru. Ještě, že máme sebou auto. Jede se pro gumáky. Pan Mařík nakupuje 16 párů gumových bot všech velikostí, podle objednávky. Všeobecně se v táboře předpokládá, že ode dneška by mělo být hezky. Hovoří pro to několik důvodů typu pověr. Za prvé- končí svitovská dovolená t. j. bude hezky. Za druhé- odjíždí Jožka Ordelt (musí do práce). Za třetí, všichni mají gumáky. V poledne se opravdu ukázalo sluníčko. Hned jsme se vydali na výpravu ke slovensko- polské hranici. Děti si přinesly kamínky z Polska, rodiče hřiby a kuřátka. K večeři byla smaženice. Ještě jsme odkidili chvojí, aby zem lépe vysychala a udělali z něj ohýnek. Čadil sice, ale už to vše kolem začínalo vypadat tábornicky.

31. července

Budíme se z otázkou na rtech. Vydrží včerejší sluníčko? Ráno je trochu zmatek. Vyrážejí první odvážlivci na delší tůru. S. Mařík a Khain vezou domů Aleše Ordelta. Má angínu. Ostatní osazenstvo se formuje s pláštěnkami v tornách na pochod do Oravice, Juráňové doliny, Tiesňavami do Bobrovecké doliny a zpět do Oravice. J. Gureň, K. Kubiš, K. Mairich, J. Kudláček, J. Perůtka a L. Janíček vystoupali do Bobroveckého sedla. Největší radost z vydařeného výletu měly děti. ,, Konečně suchá tráva", povzdechl kterýsi z nich na loukách Bobrovské doliny plné bělásků. Přehnal se nad námi jeden bouřkový mráček. Den však ještě neskončil. V přírodních umývárnách na ,, Adampláži" a ,, Evapláži" jsme našli svěžest a děti jako by ani neměly v nohách 20 Km. Běhají za míčem a vůbec se jim nechce spát. Však ani nám ne. Konečně se mění srub ze sušárny prádla a botů v ,, Kulturní izbu". Hlavní organizátor dobré nálady, Karel Kubiš se svým švagrem, zvou všechny, kdo vlastní starý chleba, na ,, topinkový mejdan". Za dobrý nápad a pomazánku na topinky získávají od zkušené kuchařky p. Kudláčkové a všech žen

1. místo 

Nálada byla výborná. Ta se nedá popsat, ale zato je možné, ba nutné, zvěčnit recept na pomazánku na topinky.

Osmaž starý chléb na oleji. Natři pomazánkou, do které vrazíš máslo, pepř, sůl, čes nek, kečup, játrové paštiky, pálivou papriku a jiné nezbednosti. Takto připravené topinky podávej za svitu svíce či petrolejky, popř. jen baterky. Doporučuje se hodně zalévati lahodnými tekutinami.

Onen večer byl překrásný. Posilněni topinkami jsme šli včas spát.

1. srpna

Jako každý den, jde služba v 5.30 pro mléko. Vstávám, vystrčím hlavu ze stanu. Sluníčko mi posílá slabý paprsek s pozdravem. Je zastřeno nádherným oparem. Ozývají se hlasy z kuchyně, ze stanů. Tábor se pomalu probouzí. Do Trstené vyráží skupina, která se chce dostat na Zvierovku. Ostatní suší ponožky, krémují boty, mají odpočinkový den. Je krásně. Děti běhají v trenkách a hrají si s míčem. Jdeme na houby k polské hranici. Slunce doslova peče. Na travnatých stráních pod osamělými smrčky nalézáme kuřátka i ,, praváky". Každý něco našel. Někdo vaří oběd, většina lenoší na louce a u potoka skotačí děti.Vrátila se parta,která ráno vyšla do Trstené. Nedostali se nikam. Nejel autobus. Provedli však alespoň průzkum možností. Zdatnější se zítra vydají na Roháče.

2. srpna

Vstává se v 3.30. Autobusem odjíždí parta zdatných do Bobrovské doliny. Odtud výstup na Osobitou a hřebenovkou na Rákon a Volovec. Sestoupili na Zverovku. Přes Zuberec a Trstenou se vrátili opět na Staškov. ,, Doma" , v táboře jsme zatím užívali pěkného dne procházkami po lesích, sběrem hub a borůvek. Po návratu všech do tábora se scházíme před kuchyní k poradě o posledním večeru na rozloučenou. Dřevo už přece trochu proschlo, bude tedy táborák. Náš pobyt bude pomalu končit. Je na čase, abychom si pověděli, v jakém kraji jsme. Slovensko, zapadlý kout, staré smrkové lesy plné poválených věkovitých stromů, málo ošetřované, pohádkově husté, připomínají prales. Mezi lesy se rozložily louky s hebkou trávou a mechem, na ně jako by usedly malé smrčky a mnoho, přemnoho jalovců. Nejvzácnější zde však je klid. Slyšíme uklidňující zurčení potůčků, občas se ozve dravčí skřek a ráno či na večer halekání suchohorských a vitanovských pasáků dobytka. Po loukách a úbočích pastvin jsou roztroušeny koliby, některé staré, neobydlené, jiné stále udržované a čpící pachem zvířat. Jsou to letní sídla dobytka i lidí ze vsi. Kupujeme mléko od soukromě hospodařících rolníků. Půda je v celé hornaté Oravě ještě neskolektivizovaná úplně, i kdyř JRD tu už mají. Při cestě Juráňovou dolinou jsme viděli úkaz, při němž se nám zdálo, že jsme se vrátili o 10-15 let nazpět. Na louce obracelo seno asi 50 lidí. Co si mohli vydělat? Proč nemají obracečku? Tak jsme se ptali vduchu a vzpoměli na naše JZD, které už nepotřebuje takové množství lidí, protože má stroje. Člověk se všude poučí.

3. srpna

Ztratil se Kamil. Nevíte o něm? I dobrý turista může zbloudit, zvláště když se navazují bratrské styky s místním obyvatelstvem. Ale sláva, pátrací skupina, která zároveň obstarávala buřty na večerní táborák, hledaného našla. Jsme tedy opět všichni. Poslední den věnujeme přípravě na cestu domů. Kdo chce sbírat borůvky na koláč, ať sbírá, někdo se spokojí s miskou hřibů. Někomu stačí, když si přiveze v očích krásu Západních Tater, kterou ještě poslední den sbirá na rozbouřkovaných Roháčích či v Suché Hoře u babičky za tkalcovským stavem. Abych nezapoměla. Ta stařenka nám vyprávěla, že Suchá Hora není opravdu suchá, ale jméno dostala od toho, že je holá (celý kopec, na kterém stojí, je beez lesů), zatím co okolní kopce jsou hustě zalesněny. Večer začíná vládnout nad údolíčkem. Sesedáme naposled kolem ohně a zpíváme. Jsme trochu smutní z loučení. Kouzelný čpavý kouř táboráku nás činí melancholickými. Zapomínáme na všechny strasti, déšť prvých dnů, ovázanou Vaškovu ruku, autobus, který nejel, založenou peněženku a před očima máme krásu ranního rozbřesku, cítíme vůni jalovců a hub. A ten klid. Ten nám bude chybět v hluku želechovické silnice. Budeme dlouho vzpomínat.

   

4. srpna

Všechno jednou končí. Balíme stany, loučíme se s ostravskými i gottwaldovskými přáteli, kteří nám tábor zapůjčili. Autobus ujíždí známou cestou k Oravské přehradě. Ještě na chvilku se zastavil a již  jedeme dál. Poslední procházka je v Jánošíkových dierách v Terchové. Domov se blíží. Těch ranců je snad víc než, když jsme jeli tam. Či se to jen zdá? Kam pojedeme příště?

 


 

 

 

 


 

 II. ŽELECHOVICKÁ DVACÍTKA

 

Výšlap se vydařil, 8. dospělých průvodců si vědělo rady. Žáci byli ve věku od 6 do 13 let. Počasí bylo nádherné.Trasa vedla přes Juré do Štípy a zpět kolem větrného mlýna.

  

 


 

BESEDA

K večeru 14. září se schází členové TO na besedu do dolního sálu sokolovny. V loni jsme se sešli u táboráků, letos byla společná dovolená a na táborák doma už nezbyl čas. Proto dnes obsadila dva stoly mládež a dva stoly dospělí. Přišli i hosté z TO Gottwaldov. Na programu bylo zhodnocení práce za minulé období. Poté nastoupilo 14 mladých turistů k předání odznaku ,, 100  jarních km ''.

Jsou to:

BĚHAL ROMAN, KRATOCHVÍL STANISLAV, MAŘÍK ZDENEK, MAŘÍKOVÁ ŠÁRKA, ORDELT ALEŠ, ORDELTOVÁ HANA, PERŮTKA JIŘÍ, PERŮTKOVÁ IVANKA, REMEŠ PAVEL, REMEŠOVÁ HANA, STRNADEL PETR, VAŇHARA MICHAL, VAŇHAROVÁ MARTINA, KHAM VAŠEK

Z řad dospělých získalo odznak 26 členů. Uspořádali jsme sedm turistických vycházek. Nejzdařilejší byla,, Želechovská dvacítka'' pro mládež.

III. výkon.třídu získali:

PERŮTKOVÁ VL., KUBIŠ K., JANÍČEK L., MAŘÍK J., PERŮTKA IV., ORDELT J., KUDLÁČEK J.,

V soutěži o titul,, Vzorný kolektiv ČTO'' jsme rovněž uspěli. Bude předán oddílu ve středu 19. září 1973.

Konečně nadešel nejslavnostnější okamžik večera. Otevřely se dveře nové klubovny. Řada stolů, nové židle, závěsy a záclony. Máme se , kde scházet. Na zřízení klubovny bylo odpracováno 360 hodin. Zásluhy patří všem mužům, hlavně K. Kubišovi, K. Netopilovi a J. Kudláčkovi. J. Ordelt s P. Strnadelem vymalovali a J. Mařík vybrousil a natřel podlahu. Při zařizování nábytkem pomáhali i ti nejmenší. Máme radost z úspěchů.

 


 

VSETÍNSKÁ 50

 


 

7. září 1974, první sobotu v novém školním roce, jsme vyrazili na trať,,Želechovické dvacítky''. Tímto pochodem pokračujeme v řadě akcí, které oddíl pořádá na počest 30. výročí SNP.

Tentokrát nám počasí nepřálo. Trasa byla rozmoklá, chvílemi pršelo a mlhy se válely po loukách. Z 60 přihlášených se sešlo 48 pionýrů a žáků ZDŠ. Členové oddílu pečlivě označili trasu žlutými kolečky. V zeleném údolí se turisté posilnili a osvěžili. Z drdolu se šlo již mnohem lépe. Z TOM se zúčastnili téměř všichni. Před budovou ZDŠ byly účastníkům předány pamětní listy. Na shledanou v roce 1975.

 


 

KONČÍ 1. DÍL NAŠÍ KRONIKY,

zachycující bohatou činnost našeho odboru turistiky v období od jejího vzniku

od 29. 3. 1972 do 31. 12. 1979.

Kroniku psali: Zdena Maříková, Milena Kratochvílová, Ivan Perutka.

Fotografiemi přispěli: Josef Ordelt, Josef Kudláček, Petr Strnadel, Petr Michalík a Ivan Perutka

 

TOPlist